Fantomové částečky Po

FANTOMOVÉ ČÁSTEČKY PO ‒ je shluk septonů, kolem něhož se nachází malé rozředěné septonové pole. Fantomová částečka Po, má vnitřní potenciál (je jeho nosičem), který se obnovuje v procesu ezoosmózy. Podle vnitřního potenciálu má fantomová částečka Po svoji souměrnost. Nejmenší fantomovou částečkou Po, je unikátní ilová fantomová částečka Po - Allat (poznámka: viz podrobnosti dále ve zprávě). Fantomová částečka Po, je uspořádaná struktura, která se neustále spirálovitě pohybuje. Může existovat pouze ve spojení s ostatními fantomovými částečkami Po, což utváří konglomeráty, které jsou primárními projevy hmoty. Díky svým unikátním vlastnostem je fantomem (přízrakem) pro hmotný svět. Vzhledem k tomu, že se veškerá hmota skládá z fantomových částeček, zadává jí to charakteristiky iluzorní konstrukce a formy bytí, která je závislá na procesu ezoosmózy (naplnění vnitřního potenciálu).


 

Fantomové částečky Po, jsou nehmotný útvar. Avšak pokud jsou spojeny (postupně seřazeny) podle informačního programu v určitém množství, pořadí a na určitou vzdálenost od sebe, tvoří základ struktury veškeré hmoty, zadávají její různorodost a vlastnosti díky svému vnitřnímu potenciálu (energii a informaci). Fantomové částečky Po - je to, z čeho se ve své podstatě skládají elementární částice (foton, elektron, neutrino atd.) a také částice zprostředkovávající interakce. Je to primární projev hmoty v tomto světě.


 

Co je energie vnitřního stavu objektů mikrosvěta? Je to sumárnost vnitřních potenciálů (energie a informace) fantomových částeček Po, z nichž se objekt mikrosvěta skládá. Takže energie vnitřního stavu elementární částice je součet vnitřních potenciálů částeček Po, ze kterých se skládá. Je to energie vnitřního stavu elementárních částic, která se rovná součtu vnitřních potenciálů částeček Po a jeho součástí.


 

V této fázi vědeckého a technologického vývoje má moderní věda určité možnosti a vybavení ke studiu mikro-objektů a jejich vzájemného působení na subatomární úrovni. Ale tyto technické možnosti jsou omezené (umožňují pozorování pouze v rámci 3 - rozměrné dimenze) a zdaleka nedostačují. Obrazně řečeno, je to podobné tomu, jak když se pozorovatel ve vzdálenosti několika kilometrů od zdroje snaží prozkoumat rozptýlenou světelnou stopu v mlze a posuzuje ji podle viditelných příznaků o její celistvosti (nedělitelnosti). Tento předpoklad však neodpovídá skutečnosti, neboť po přiblížení k tomuto světelnému objektu (v mikrokosmu se musí brát v úvahu obrovské vzdálenosti mezi částmi mikro-objektu), uvidí pozorovatel několik světelných objektů namísto rozptýlené světelné stopy. Ale když se přiblíží k objektu ještě více, v nejlepším případě uvidí, že je to například světlo od lamp na elektrických sloupech postupně uspořádaných ve vzdálenosti několika metrů od sebe. S ohledem na procesy probíhající v mikrokosmu - je to maximum toho, co pozorovatel trojrozměrného světa může vidět, jelikož je součástí samotného systému hmotného světa. Otázka, z čeho se skládá každá lampička a odkud se vzala elektřina (asociativní srovnání s fantomovými částečkami Po, utvářejícími mikro-objekt), zůstává pro něj nevyřešená.


 

Fantomová částečka Po (řec. phantasma - přízrak) nebo „iluzorní“ částečka Po, je tak pojmenovaná na základě její hlavní vlastnosti - schopnosti okamžitě zmizet „v nikam“ a zase se objevit v ezoosmické mřížce, s novým informačním programem. V dávných traktátech jí metaforicky srovnávali s kouřem, který se nakrátko objeví a pak okamžitě zmizí. Proto byly v dávných traktátech zmínky o tom, že celý lidský život, hmota a Vesmír jsou iluzorní.

„Život nemůže být dočasný, dočasnou je pouze existence.“
Rigden Djappo


 

Fantomová částečka Po ve spojení s ostatními fantomovými částečkami Po se neustále pohybuje po jejich společné spirálovité dráze od okamžiku svého vzniku, až do okamžiku zmizení v ezoosmické membráně. Fantomová částečka Po má důležitou vlastnost -­ pronikat přes ezoosmickou membránu a podílet se na procesu ezoosmózy. Díky této vlastnosti má pohyb veškeré hmoty diskrétní povahu (z lat. discretus - rozdělený, přetržitý).


 

Fantomová částečka Po, existuje pouze ve spojení s jinými fantomovými částečkami Po a společně vytváří hmotu na různých úrovních své organizace. Fantomová částečka Po, neexistuje odděleně. Pokud ze struktury elementární částice vypadne aspoň jedna fantomová částečka Po, dochází buď ke zničení nebo transformaci dané elementární částice.


 

Například, jestliže z fotonu, který se skládá ze 3 fantomových částeček Po, (poznámka: více o fotonu dále ve zprávě), odstraníme jednu částečku Po, pak dojde k následujícímu procesu: tato fantomová částečka Po okamžitě zmizí v ezoosmické membráně a následovně v ezoosmické membráně zmizí i zbývající dvě fantomové částečky Po. V důsledku čehož daný foton přestane existovat.


 

Fantomová částečka Po má určité charakteristiky:

•  fantomová částečka Po, má vnitřní potenciál (je jeho nosičem), který se obnovuje v procesu ezoosmózy.

•  fantomová částečka Po, má svoji souměrnost v souladu se svým vnitřním potenciálem. Nejmenší fantomová částečka Po, je unikátní silová částečka Po - Allat.

•  při zničení mikro-objektu (nebo jeho transformaci) může fantomová částečka Po, která je jeho částí, nenávratně zmizet v ezoosmické membráně. A při tvorbě mikro-objektu se v procesu ezoosmózy objevuje z ezoosmické membrány.

•  fantomová částečka Po, je nestabilní, je schopná zmizet z hmotného světa a zase se objevit s obnoveným vnitřním potenciálem (energií a informačním programem).

•  fantomová částečka Po, existuje pouze ve spojení s dalšími fantomovými částečkami Po.

•  všechny elementární částice jsou složeny z určitého počtu fantomových částeček Po.

•  počet fantomových částeček Po ve vesmíru je nestálý, ale mnohem menší, než počet reálných (stacionárních) částeček Po.


 

V posvátných pověstech, legendách, mýtech a náboženských učeních různých národů světa se dochovaly četné zmínky o iluzornosti tohoto světa. Uveďme několik příkladů.

U Indiánů Severní Ameriky byl kouř symbolem pomíjivosti života, prostředkem ke komunikaci s bohy. Sloup dýmu stoupající z otvoru týpí nebo jurty symbolizoval osu světa, spasitelnou stezku z prostoru a času k věčnosti a nekonečnosti.
Literatura:Tresidder Jack. Slovník symbolů. - M:. FAIR-PRESS, 2001.

A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ - vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Je to pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“ Vy se však vychloubáte a chvástáte. Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.
Literatura: Bible. Nový Zákon. List Jakubův. 4. Kapitola, verše 13-17.

„Není vzniku pro nejsoucno a jsoucno nezaniká, hranici obou však vidí ti, kdo nazírají pravou skutečnost.“
Literatura: Bhagavadgíta. Zpěv 2, verš 16.


 

V islámské tradici je celý hmotný svět obklopující člověka, až do jeho smrti označen slovem „Dunya“. Od momentu smrti se tento svět pro každého končí a člověk přechází do jiného světa (akhira). Dunya je konečná a akhira je věčná. Proto každý člověk žijící v tomto světě, by měl přemýšlet o tom a snažit se získat přízeň Alláha, a to jak v tomto, tak i v dalším světě. V Koránu Alláh mluví o zdánlivých radostech tohoto světa, kterými chtějí ovládat nevěřící.

Literatura: Islámský encyklopedický slovník. A. Ali-zade, - M.: Ansar 2007.


 

Podle představ Osetinců (jeden z kavkazských národů) - existuje svět skutečný, pravý a neměnný ― „aetsaeg tung“ (v překladu z osetského jazyka – „skutečný svět“), kam odchází duše zesnulého a pozemský svět, „maeng tung“ (v překladu s osetského – „iluzorní svět“), svět fiktivní, iluzorní a falešný. Budoucnost byla viděna jako přechod k jinému bytí, do světa skutečné reality. Pozemská existence měla menší hodnotu než život na druhé straně bytí. Přítomnost byla jen přízračný okamžik, ale pochopit to bylo možné pouze z pozice bezmezné věčnosti. V osetské náboženské kultuře se dodnes zachovaly znalosti o rozdílu mezi světem přízračným (maeng tung) a světem skutečném a nezměnitelným (aetsaeg tung). Pojem duše se jako jeden z prvních objevil již v nejdávnějších představách o existence člověka. Na euroasijském kontinentě, v době raných civilizací, byla idea nesmrtelnosti lidské duše a přechod ducha do jiného světa zakomponována do kosmologického schématu struktury vesmíru, a hrála v něm významnou roli.

Literatura: Z. U. Corajev, Představa o nesmrtelnosti duše v osetské náboženské kultuře. // III. Všeruské Millerovské čtení (materiály vědecké konference 4-5 října 2012): Sbírka článků; Sev.- Oset. Institut hum. a soc. výzkumů V.I. Abaeva. Vladikavkaz: IPO SOIGSI, 2012. – str. 420


 

V buddhistickém učení existovalo mnoho zajímavých koncepcí známých i jiným národům světa, které dnes mají bohužel podobu pouze ideologické a náboženské předělávky dřívějších znalostí. Například, učení o nestálosti a proměnlivosti bylo charakteristickým jak pro Upanišady (starověké indické traktáty náboženského a filozofického charakteru), tak i pro raný buddhismus. V učení o univerzální nestálosti „anitya“ (slovo se překládá jako „nestálé, pomíjivé, křehké, přechodné“; sanskrtské अनित्य, ani-tya, čínské 無常, u-chan, japonské 無常, mudzje) se uvádí, že všechno na světě je v neustálém pohybu a nic není neměnné, včetně hvězd, planet, a tak dále. Anitya je základním principem vzájemně propojených jevů. V lidském životě se projevuje jako růst a stárnutí, jako řada znovuzrození, jako utrpení apod. Vzhledem k tomu, že jsou všechny fenomény ve světě pomíjivé, připoutanost k nim je marná a vede k utrpení. Skutečným zakončením anitya je nirvána - jediná realita, která se nemění, kde není stárnutí a smrt. Pochopení, že všechno v životě je nestálé, podléhá změnám, rozpadá se a mizí, je první stupeň osvícení. Hluboké pochopení pomíjivosti všech pozorovaných objektů a tím vychovávání v sobě nepřipoutanosti, je krokem na Cestě k osvobození (její první etapa - sotá-panna, „ten, jenž vstoupil do proudu“).


 

Modifikaci učení „anitya“ je buddhistické ontologické učení o elementech a okamžitosti bytí – Kšanikavada (v sanskrtu क्षणिकवाद, teorie okamžitosti“). „Kšana“ znamená okamžik (obrazně je srovnávána s časovým úsekem, během kterého se dá lusknout prsty). Kšana je doba trvání jednoho zablesknutí dharmy (elementu bytí, toho, z čeho se skládá všechno jsoucí). Podle tohoto učení se vyšší realita skládá z bodových momentů - dharm. Dharmy („mající příznaky“; ze sanskrtského kořene dhri, což znamená „držet, udržovat“) - jsou noumenální, mnohočetné, dynamické, atomární (nerozložitelné) přenašeče-substráty elementů, z nichž se skládá tok existence. Každá Dharma nese pouze jeden určitý příznak.


 

Dharmy jsou ve Východní filozofii částice v mžiku se projevující z neznámého zdroje, které momentálně vzplanou a pohasnou, tvoří neustále se měnící tok a podléhají individuálním vnitřním zákonům své podstaty. V každý moment dharmy vzniknou a zaniknou, čímž vytváří nový „vzor“ (znak), novou kombinaci podmíněnou zákonem vzájemně závislého proniknutí (pratītyasamutpāda - koordinace [elementů-dharm]; zákon kauzality, vzájemně závislého vzniku elementů, kdy jeden element je vždy za druhým a také před ním, přičemž bez podstatného vzájemného ovlivnění) a karmou. Dharmy jsou v neustálém pohybu, v toku tvorby a zániku. Každý element existuje jeden moment (kšana), stává se jakoby bodem v časoprostoru. Hmotný svět je nepřetržitý proud dharm, které jsou jednoduché, nedělitelné.


 

Vnímání člověkem tohoto světa je jako střídání snímků na pohybující se filmové pásce, které probíhá tak rychle, že se vytváří iluze stabilní a trvalé „reality“ - obrazu okolního světa a lidí, kteří v něm žijí. Tak rychlá a okamžitá změna snímků a přechod do nového obrazu je mimo lidské vnímání. Ve skutečnosti neexistuje ani materie, ani substance, jen potok následných dharm (jednotlivých elementů). Přičemž, tento potok není chaotický, ničím nepodmíněný proces: každý element se objeví v souladu se zákonem o závislém vznikání. Uvádělo se, že to, co je vnímáno jednotlivcem jako „Já“ - je jen iluze navozená skandhami (spojení dharm podle psychofyzické činnosti), což zase znamená utrpení a neštěstí, které zažívají takovéto „Já“.

Literatura: N.L. Žukovska, V.I. Kornev, Buddhismus jako kulturní a historický fenomén. Slovník – M.: Republika, 1996; N.A. Kanaeva, Kšanikavada // Buddhismus jako kulturní a historický fenomén. Slovník. – M.: republika, 1996; V.G. Lysenko, A.A. Terentyev, V.K. Šochin, Raná buddhistická filosofie. Filozofie džinismusu - M .: Východní literatura, 1994; Filozofie. Encyklopedický slovník //hl. redaktor A.A. Ivin. - M: Gardariki, 2004. Filosofická encyklopedie. 5. dílů. // hl. redaktor F.V. Konstantinov. - M: Sovětská encyklopedie, 1960-1970.


Jděte zpět Vpřed

Obsah