Lidské vnímání

V přírodě probíhá neustálý proces pohybu a transformace hmoty na různých úrovních své organizace, s různými rychlostmi, fázovými stavy, za různých fyzikálních a dalších podmínek, a tak dále. Věda dokázala, že přestože jsou tyto změny lidskému oku neviditelné, neznamená to ještě, že tyto procesy neexistují. Každá změna v přírodě má svůj důvod. Zásadním úkolem moderní fyziky je - odhalit prvotní příčinu, která působí podle neměnného zákona a určuje různorodost následujících změn v jevech a vývoji událostí.


 

Současná fyzika je neodmyslitelně spjata s filozofií, stejně jako tomu bylo ve starověku a v dřívějších dobách. S duchovními znalostmi, přesněji - jako jejich doplněk, objasňovala člověku otázky neviditelného života makro a mikrosvěta. Jednalo se zejména o znalosti týkající se zrození, uspořádání a evoluce Vesmíru, opakování jeho zániku a znovuzrození, stavby viditelného a neviditelného světa. Dále se znalosti týkaly člověka a jeho víceúrovňové konstrukce v neviditelném světě, jeho reálných možností spojených s hlavní silou a nejdůležitějším smyslem jeho existence – duchovní podstatou. Základy prapůvodní fyziky byly jakýmsi vodítkem k pochopení pravého duchovního významu člověka a jeho krátkodobé existence v tomto iluzorním světě.­


 

Přemýšleli jste nad tím, proč byl v moderní společnosti původní duchovní pohled na svět a skutečnou povahu člověka zničen a nahrazen filozofickými materialistickými názory? Proč je dodnes vysvětlení vědeckého obrazu světa postaveno na moderních filozofických názorech (materialistických představ o obecných zásadách a zákonech uspořádání Vesmíru)? Tedy, že se otázky o zrození a vývoji vesmíru, o vzniku prostoru a času, o elementárních částicích, mikrosvětě a vzniku a vývoji života projednávají hypoteticky, na úrovni stávajících vědeckých znalostí a předpokladů? Vždyť stejné otázky můžeme nalézt již ve starověkých duchovních pojednáních národů světa, jako stěžejní doplněk znalostí o člověku, smyslu jeho existence a důležitosti duchovní transformace.

Opomeneme-li otázku, jak a od koho mohli lidé v dávných dobách získat tyto unikátní znalosti o neviditelném mikro a makrosvětu, zajímavým faktem zůstává, že je člověk jako biologická bytost (jako obyvatel trojrozměrného světa) ve svém vnímání (a následně i v poznávání) okolní reality velmi omezený. Vždyť pokud se mu neřekne o jevech, které existují mimo viditelný svět a následně se nenaučí, jak s nimi zacházet, sám na to nepřijde. Příkladem jsou tak zvaní ferální lidé (vyrůstali v izolaci od lidské společnosti, mezi zvířaty) nebo děti, které byly od útlého věku z nějakého důvodu společensky izolovány od kontaktu s lidmi a tím pádem neměly možnost získat znalosti a sociální zkušenosti. Takové příklady jsou psychologům a sociologům dobře známy.


 

Jak se vlastně formuje představa člověka o světě, o sobě a svém životě? Jak se formuje jeho vnímání a jaké informace tvoří základ jeho pohledu na svět (čemu věří)? Co nazývá „realitou“ a jaký je svět doopravdy? Podíváme-li se na tyto otázky z hlediska fyziky, člověk je velmi omezen v svém vnímání světa, ve vnímání rozsáhlého oceánu fyzikálních polí, širokého spektra elektromagnetických vln různých frekvencí a celé té variability všemožných forem života a přírodních jevů, které existují v hmotném světě. Jako pozorovatel je uzavřen v systému trojrozměrného vnímání a má možnost poznat jen jeho velmi malou část pomocí svého těla, přesněji prostřednictvím smyslů. A jaké jsou hranice možností našich orgánů vnímání? Vezmeme jednoduchý příklad - oči. Hlavní informace o okolním světě přichází prostřednictvím optického kanálu. Pro lidské oči viditelnou částí spektra je elektromagnetická vlnová délka od 400 do 760 nanometrů. Všechno, co leží mimo tento rozměr, člověk nevidí a proto se v jeho mozku neodráží skutečnost, která leží mimo tento rozsah vlnových délek. Totéž platí i pro zvuk, který člověk slyší pouze v rozsahu 16 až 20 kHz (pro srovnání, sluch některých zvířat pokrývá rozsah až do 200 kHz, u hmyzu - až do 500 kHz). Orgány vnímání poskytují jen velmi málo informací o okolním světě, skrze které člověk dostává mylnou představu, a to nejen o prostorovém uspořádání vnější reality, ale i o statice (neměnnosti) mnoha viditelných objektů, čímž se u něj následně vytváří jakási iluze vnímání. Ve skutečnosti neexistuje žádný hmotný objekt, který by se nacházel v absolutním klidu, neboť vše se nachází v pohybu a to jak v mikro-, tak i makrosvětě.


 

Lidské tělo je chemická továrna, která vyrábí a spotřebovává energii a může existovat pouze v přítomnosti řady konkrétních podmínek, například v určitém gravitačním poli, za pomoci vzduchu, vody, živin potřebných k udržení organizmu a tak dále. Jedná se o složitý biofyzikální objekt, který je schopen transformovat obdržené různorodé informace na elektrické signály (nervové impulsy), které snímá a zpracovává centrální nervový systém. V těle průměrného dospělého člověka se jen na biochemických procesech organismu podílejí triliony (!) nejmenších živých mikro-objektů, přesněji živých systémů - buněk, které podporují život tohoto složitého systému, neustále na sebe vzájemně působí a přizpůsobují se měnícím se podmínkám. Ale všechny tyto buňky jsou složeny z elementárních částic, které na úrovni kvantové fyziky existují podle zcela odlišných zákonů (na rozdíl od zákonů klasické fyziky), podle kterých je základem všeho energie a informace. Jinými slovy - chemie viditelného světa je založena na fyzice neviditelného světa.


 

Obecně vzato, člověk disponuje subjektivním vnímáním skutečnosti. Lidský mozek, i přes jeho složitost, je podstatně omezen ve svých schopnostech a může fungovat pouze za určitých podmínek. Informace o okolním světě je jedincem vnímána s časovým zpožděním a prostorovou deformací. Například prostorové zkreslení vnímání může být způsobeno různou rychlostí průchodu zvukových (mechanických) a světelných (elektromagnetických) vln skrze různá prostředí, materiál, v důsledku disperze, reflexe a skládání vln. To znamená, že člověk nedostává celistvou, ale fragmentární, nekompletní informaci. Model vnímání okolního světa je velmi subjektivní. Člověk poznává okolní skutečnost s pomocí vědomí, prostřednictvím získaných asociací vycházejících z trojrozměrného světa. Jinými slovy, všechny procesy a jevy „měří“ trojrozměrností a hledá podobnosti. Proto vědomí, které je naladěno na každodenní šablonové vnímání světa mnohé přehlíží v důsledku nepochopení jemu neznámých procesů a jevů. Šablonové vnímání člověka konzumní společnosti s materialistickým způsobem myšlení je vyjádřeno ve slovech biblické postavy nevěřícího Tomáše: „Dokud neuvidím, neuvěřím“. Zajímavá je však reakce na tento výrok představitelem duchovního společenství (Ježíše): „Blaženi jsou ti, kteří neviděli a uvěřili!“ Z hlediska PRAPŮVODNÍ FYZIKY ALLATRA je tento výrok více než stěžejní, protože se týká nejen duchovního života lidí, ale i globálních procesů probíhajících v mikrosvětě na úrovni ezoosmické mřížky (poznámka: viz dále ve zprávě téma „Ezoosmická mřižka“).


 

Pokud se podíváme na tuto otázku z hlediska kvantové fyziky, člověk žije v systému iluzí. Podíváme-li se na otázku – co brání člověku pochopit a uvědomit si iluzorní povahu světa - z pohledu duchovních znalostí, je to jen negativní kvalita jeho vědomí, pýcha. Tedy „cukr a bič“ rozumného materiálního systému, který dělá z člověka nejen otroka svých přání, ale „dojnou krávou“ pro svůj systém, mrtvolu ještě za života. Ne náhodou, když staří mudrcové předávali znalosti předchozích generací, zdůrazňovali, že všechno, co člověk vnímá ve viditelném světě, není vlastně realita a že má příležitost k rozvoji jiného vnímání, které je kvalitativně odlišné od klamného a iluzorního vnímání skutečnosti, kterou vnucuje materiální systém.


 

V důsledku těchto okolností nelze spolehlivě a přesně hovořit o složitých procesech fungování hmotného světa Vesmíru, které jsou nad rámec omezeného vnímání člověka jako obyvatele trojrozměrného světa. Nicméně znalosti přizpůsobené lidskému chápání již existují od starověku. Podle starých pojednání byly tyto znalosti považovány za posvátné a starostlivě se předávaly z generace na generaci. Je zřejmé, že byly určeny k tomu, aby člověk poznával svět a mohl mnohem více porozumět sám sobě, své pravé přirozenosti, duchovnímu smyslu života a byl schopen použít tyto dodatečné znalosti o neviditelných procesech hmotného světa výlučně k dosažení své duchovní transformace.


 

Mnoho starověkých znalostí se předávalo z generace na generaci v asociativní formě, která je srozumitelná pro vnímání většiny lidí, kteří žili v té či oné době v různých částech světa. Dnes se v kvantové fyzice úspěšně využívá analogie, díky které se vytvářejí abstraktní teorie a různé modely, pomocí nichž se díky asociativním srovnáním vysvětlují veřejnosti ve srozumitelné podobě procesy neviditelného světa nepřístupné pro vizuální vnímání člověka. Přičemž platí, čím širší asociativní soubor, kterým disponují vědci, tím srozumitelnější teorie pro lidi moderní civilizace.


 

Ve starých dobách se znalosti předávaly pomocí analogií, které byly srozumitelné a blízké lidem té doby a daného území. Například pro národnosti, které žijí na břehu moře nebo oceánu, se jako analogie pro vysvětlení znalostí o Vesmíru a neviditelném světě využívaly procesy a jevy vyskytující se v oceánu, obrazné ukázky spojené s vodou a chováním podvodních obyvatel. Pro obyvatele stepních a lesních oblastí byly naopak srozumitelné asociace spojené se zemědělstvím, rozvojem a růstem rostlin a stromů, a s vlastnostmi a návyky zvířat. Ale pro většinu lidí byly nejvíce srozumitelnými příklady z každodenního života spojené s životem komunity a lidskými vztahy. Když člověk ovládá prapůvodní znalosti, všechny tyto paralely lze snadno vypozorovat v kulturách různých národů.


 

Podle údajů, které se dochovaly až do naší doby, existují dva hlavní důvody, proč se starověké znalosti o makro- a mikrosvětě uváděly jako doplněk k duchovním znalostem. Prvním důvodem bylo, aby si člověk uvědomil hlavní smysl svého pomíjivého života, který spočívá v duchovní transformaci. Druhým důvodem bylo, aby člověk učinil svoji vědomou a zralou volbu mezi v jeho životě dominujícími materiálními nebo duchovními hodnotami (v pojetí dominantního osobního světonázoru a hlavního cíle života). Aby člověk mohl plnohodnotně učinit svoji volbu, měl by si být vědom nebezpečí, zvláštností a šablonového chování neviditelného světa materiálního „inteligentního systému“, ve kterém dočasně existuje on jako Osobnost a jeho tělo (poznámka: více informací v knize AllatRa).


 

Bohužel později, kvůli nedostatku pochopení starověkých informací, došlo časem ke ztrátě hlavních klíčů k jejich dešifrování, znalosti o procesech makro a mikrosvěta se začaly vykládat jinak a to v doslovném smyslu výše uvedených příkladů, tj. v primitivním směru myšlení. Dnes, díky moderním vědcům, kteří se nepředpojatě dívají na tuto otázku, bylo shromážděno velké množství kulturologických materiálů z celého světa. Tyto materiály nasvědčují tomu, že ve své podstatě stejné sakrální znalosti byly známy lidem na různých kontinentech a v různých dobách. Takže dnes, s ohledem na bohaté kulturní a duchovní dědictví lidské civilizace a pomocí klíčů - základů PRAPŮVODNÍ FYZIKY ALLATRA, má lidstvo možnost nejen pochopit svoji prapůvodní minulost, ale také změnit svoji budoucnost.­


 

Je třeba zdůraznit, že pokud člověk se zvídavým rozumem, se svobodnou myslí nezanesenou šablonami veřejně uznávaných „rámcových autorit“, začne studovat a snažit se důkladně ve všem vyznat z pozice znalostí prapůvodní fyziky a bohatého duchovního a kulturního dědictví lidské civilizace, potom začne hluboce chápat a duchovně poznávat sám sebe. Kromě toho pochopí skutečné příčiny dnešní duchovní a morální světové krize a důvody pro vytvoření umělých podmínek, které vedou k destabilizaci stavu člověka a moderní společnosti. Ale co je nejdůležitější, v důsledku takového hlubokého poznání si člověk uvědomí, jakým způsobem může nejen radikálně změnit situaci, ale také jak přejít na zcela novou evoluční úroveň vývoje jak sebe, tak i společnosti jako celku. A to jak z hlediska vývoje civilizace v souladu s prapůvodním duchovním směrem, tak i v plánu epochální transformace vědy a dosáhnout tak fantastických výšin technologického pokroku. Jak se říká, všechno nové je dobře zapomenuté staré.


Jděte zpět Vpřed

Obsah