Asociativní příklady procesu ezoosmózy, přenos a rozdělení energie a informací

Veškerý pohyb v mikrokosmu, proces ezoosmózy a transformace probíhající na úrovni ezoosmické mřížky (vliv reálných částeček Po na fantomové částečky Po), můžeme obrazně vysvětlit na asociativních příkladech srozumitelných pro většinu lidí moderní civilizace. Představte si, že jste pozorovatel a nacházíte se na vesmírné stanici, která provádí pozorování nad určitým dopravním uzlem železniční sítě na Zemi. Nejprve vidíte bod. Po přiblížení objektu pomocí optických přístrojů se bod mění v množství čárek. A při dalším zvětšení již vidíte mnoho různých vlaků, z nichž každý je na svých železničních kolejích, se svým počtem vagónů a tak dále.


 

Strukturu elementární částice zkusíme asociativně přirovnat k vlaku s připojenými vagóny. Počet vagonů je počet fantomových částeček Po formující danou elementární částici. Pro pozorovatele shora jsou všechny vlaky stejné - s univerzálními krytými vagóny. Nicméně, obsah vagónů každého vlaku může být různý: lidé, zvířata, štěrk, uhlí, nafta, kyselina, a tak dále. Je to asociativně podobné různým spojkám fantomových částeček Po, které jsou naplněné vnitřním potenciálem, utváří „živou“ a „neživou“ materii, přírodní jevy. Například, mohou být elektronem nebo jinou elementární částicí, z níž se skládá objekt mikrosvěta, který může být součástí struktury člověka, zvířete, trávy, vody, planety Země, vzdálené hvězdy, a tak dále. Vnitřní potenciál (energie a informace) každé částečky Po - v našem asociativním srovnání je vnitřní obsah každého vagónu skrytý před pozorovatelem. Prázdné vagóny tady neexistují! Zvenčí jsou vagóny různých vlaků stejné, ale každý převáží svůj náklad.


 

Železniční tratě, lokomotivy a strojvůdce — obrazně přirovnáme k různorodé informaci, která v celku určuje rozmanitost hmoty, směr jejího pohybu, přeměny, běh událostí a tak dále. Reálná částečka Po v ezoosmické buňce - je vlakový dispečer a zároveň i celník na svém úseku (dispečerském kruhu), kde vlastní septonové pole reálné částečky Po, je celní zónou. Tento kontrolor nejen že sám řídí pohyb vlaků a provádí dispečerskou kontrolu ve svém obvodě (ezoosmické buňce), ale také vybírá z každého vlaku, který projíždí jeho úsekem, svého druhu „poplatek“ (mýto, jako výběrčí daní) za přepravu nákladu. Takže reálná částečka Po, odejme 10% vnitřního potenciálu z každé fantomové částečky Po procházející touto ezoosmickou buňkou.


 

Dispečer „snímá“ z lokomotivy (první hlavní fantomové částečky Po) veškerou informaci o procházejícím vlaku: délka vlaku, obsah jeho vagónů, trasu, atd. Všechny procházející vlaky jedou daným úsekem (ezoosmickou buňkou) bez zastavení, přičemž objíždí kontrolní, dispečerskou stanici, tak říkajíc „situační centrum“ (reálnou částečky Po). Takže, na nejbližší možné vzdálenosti platí poplatek „na dálku“ při průjezdu celní zóny (septonového pole reálné částice Po). Přičemž dispečer může snížit nebo zvýšit rychlost vlaků na jeho úseku, odejmout menší či větší část nákladů (10% nebo více % vnitřního potenciálu v závislosti na situaci), a tak dále. A ve zvláštních případech, kdy má vlak „diplomatický vagón“ (silovou (allatovskou) fantomovou částečku Po) — dispečer nesmí zasáhnout při průchodu takového zvláštního vagónu, který má status nedotknutelnosti.


 

Každý dispečer (po dohodě s celým systémem ostatních dispečerů) může na svém úseku kontrolovat a regulovat pohyb vlaků, včetně změny směru celého vlaku. Dispečer okamžitě předává obdrženou informaci a dělí se o část odebraného „nákladu“ s ostatními dispečery systému. Pokud vezmeme v úvahu, že se informace a energie mezi reálnými částečkami Po, okamžitě předává v jejich společném septonovém poli, můžeme pochopit, jak systém reálných částeček Po (systém Živočišného rozumu) kontroluje hmotný svět, ovlivňuje ho, mění charakteristiky hmoty, přesměrovává vektor působení síly a tak dále.


 


 

Pohyb vlaků na této železniční síti není zcela obvyklý pro pozorovatele na vesmírné stanici. Každý vlak na hranicích mezi dispečerskými úseky prochází jakýmsi neviditelným tunelem nulové tloušťky, něčím jako jemnou mlhou (ezoosmickou membránou). Přičemž, pro pozorovatele z vesmírné stanice se bude jevit pohyb vlaků na Zemi (při přecházení hranic dispečerských úseků) jako nepřetržitý. Ve skutečnosti, každý vagón vlaku při průjezdu této „dělicí čáry“ mezi úseky, zmizí z jednoho úseku a pak se znovu objeví v jiném úseku (v jiné ezoosmické buňce). Někdy se vlak pro pozorovatele může pohybovat zcela nepředvídatelně, podobně jako při efektu okamžité „teleportace“ - zmizí z jednoho úseku na jeho hranici a okamžitě se objeví v jiném úseku, který se nachází tisíce kilometrů daleko. Přičemž, řídit vlak už může jiný strojvedoucí s jiným plánem trasy, vlak může být natankován novým palivem, může přejít na novou kolej, jet jiným směrem (nová informace) a s novým nákladem a tak dále.


 

Kromě toho, jestli na stejný dispečerský úsek ve stejnou dobu vjedou dva vlaky a dojde k jejich střetu (srážka dvou fantomních částic Po v ezoosmické buňce pod vlivem vlastního septonového pole reálné částečky Po), pak některé části těchto vlaků mohou navždy zmizet na hranici daného úseku (v ezoosmické membráně) a jiné částí mohou vyjet na jiném místě v úplně jiné podobě (jiná kombinace fantomových částeček Po) a pohybovat se novými směry, s novým nákladem (změněným vnitřním potenciálem), atd. (V mikrosvětě vše závisí na informacích a energiích získaných při ezoosmickém impulzu, tj. v procesu ezoosmózy). Například, místo dvou vlaků, které přepravovali ve svých vagónech, jeden - obilí a druhý - naftu, se po jejich střetu a přechodu hranice (ezoosmické membrány) v jiných úsecích objeví, například, pět vlaků s malým počtem vagónů, z nichž každý bude pokračovat po nových kolejích a poveze nový náklad, například, jeden - lidi, druhý - uhlí, třetí - kyseliny a tak dále. Tento proces připadá pozorovateli jako okamžitý. Takže, v této železniční síti uvidí pozorovatel zcela odlišné případy, které se mu budou na první pohled jevit jako chaotické a nesrozumitelné, ale ve skutečnosti bude vše probíhat podle přesně stanoveného programu, ve kterém má místo „omezená multivariabilita“.


 


 

V mikrosvětě existuje úžasný jev: stejná elementární částice sestávající z řady fantomových částeček Po, se podílí na různých procesech, ale její vnitřní potenciál se může měnit v závislosti na procesu, kterého se částice zrovna účastní v tomto daném okamžiku. Otázka: Kde a jak se tento fenomén odehrává na úrovni ezoosmické mřížky? Vrátíme se k našemu asociativnímu příkladu s vlakem a vagóny. V momentě zmizení vlaků na hranici úseků, dochází k velmi důležité transformaci. Představte si teď, že jste pozorovatel, který se nachází vedle železničního přejezdu na hranici dvou úseků. K přejezdu se přibližuje nízkou rychlostí vlak s krytými vagóny naloženými, například, obilím. Na samotném přejezdu vlak projíždí jakoby jemnou mlhou nebo krátkým tunelem, a vyjíždí z něho úplně jinou rychlostí, řídí ho jiný strojvůdce a vagóny nejsou naložené obilím, ale lidmi. Co se stalo?


 

Pokud by měl pozorovatel možnost podívat se dovnitř tohoto tunelu (ezoosmické membrány), uviděl by, pro jeho známý svět, neobvyklý proces. V našem asociativním příkladu by se samotný vagón zastavil v bezčasovém prostoru a všechen jeho náklad by byl buď doplněn nebo zcela změněn (změny vnitřního potenciálu: energií a informací). To znamená, že vlak zůstává stejný (např. tentýž elektron), ale jeho obsah je pozměněn (vnitřní potenciál fantomových částeček Po). Jinými slovy, v tomto pozemském asociativním příkladu by pozorovatel uviděl kvalitativně odlišný (nekonečný) svět, ve kterém je vagón, zastavený v čase, obsluhován jako na stanici třídění, vykládání a nakládání nákladů, kde se vyloží starý náklad a naloží nový, vymění se strojvedoucí, doplní se palivo, připraví se přepravní doklady (nová nebo zkorigovaná informace), atd. To znamená, že při přechodu hranice (ezoosmické membrány) se uskuteční dekompletace starého nákladního vlaku a následná kompletace nové vlakové soupravy s výběrem vagónů a jejich obsahu, dojde k vybavení vlaku, ke shromáždění celkové informace o průjezdu vagonů, o nákladu, dojde ke změně informace v souvislosti s novými podmínky, k přípravě podkladů pro operativní plánování, k přesměrování, doplnění paliva a tak dále.


 

Změna vnitřního potenciálu fantomových částeček Po, je unikátní jev, který přidává kvantovému systému elementární částici (sestávající z fantomových částeček Po) novou kvalitu, mění jeho vnitřní stav, nastavuje zcela nový program chování, průběh událostí, a tak dále. Podívejme se například na zjednodušené schéma „života“ elektronu, který se skládá z 13 fantomových částeček Po (poznámka: viz podrobnosti dále ve zprávě). Zpočátku se daný elektron nacházel, například, v atomu dusíku, který byl součástí minerálního hnojiva půdy. Poté se dusík dostal přes kořenový systém, například, do pšeničného klíčku a stal se komponentem této rostliny, součástí proteinu, přesněji lepku (glutenu). Klíček pšenice vyrostl a má klas. Přišel čas, lidé sklidili úrodu, posbírali zrní, rozemleli je na mouku, udělali těsto a upekli chléb. To znamená, že dusík nacházející se v lepku je součástí chemického složení mouky, potom těsta a následně se stal součástí chleba. Člověk sní chléb, aby doplnil zásoby energie pro zachování života organizmu, který se vyvíjí podle svého určitého informativního programu. Dusík, který byl komponentem proteinu lepku a poté součástí chleba, se nyní jako živina dostal do lidského těla, to znamená, že se nachází v úplně jiném chemickém prostředí, kde pod vlivem různých biochemických reakcí došlo k transformaci sloučeniny, do složení které předtím patřil. Připusťme, že protein, ke kterému náležel daný atomu dusíku, nebyl přijat organizmem. Byl z organizmu odstraněn při vylučování, dostal se zpět do země, kde následně vstoupil do jiných chemických reakcí pod vlivem jiných sil.


 

Po celou dobu zůstal elektron dusíku elektronem a skládal se z těch samých 13 fantomových částeček Po: v zemi, v obilí, jako součást mouky, těsta, chleba, proteinu, v lidském těle, a poté, co se opět dostal do půdy. Jediná věc, která se v elektronu měnila - byl vnitřní potenciál jeho fantomových částeček Po (energie a nový informační program). To jasně vysvětluje, proč je jedna a tatáž elementární částice přítomna v různých materiálních objektech, které vykonávají různé funkce za různých podmínek existence. V našem omezeném chápání života se všechny elementární částice jeví stejné. Ve skutečnosti je jejich vnitřní potenciál zcela odlišný. Tytéž elektrony, které tvoří různé mikro-objekty, jsou dle složení stejné, ale mají různé potenciály. Některé jsou součástí alkalických sloučenin, jiné - kyselin, jedny se podílí na tvorbě materiálních objektů, zatímco jiné - na jejich zničení.


 

V dávných dobách měli lidé pravdu, když říkali, že hmotný svět je přízračný a iluzorní, protože všechno v něm je jen přerozdělování energií a informací. Měli pravdu, když tvrdili, že smysl lidského života nespočívá v tělesné existenci, která je konečná, ale v duchovní transformaci, kde podstatu všeho určuje lidská volba.


 

„Od nereálného veď mě do reality! Ze tmy vyveď mě ke světlu! Od smrti přiveď mě k nesmrtelnosti!“

Brihadaranyaka Upanishad (1, 3:28 ).


 

V hinduistické mytologii kosmická hra boha, prostřednictvím které tvoří svět a vytváří v něm iluzi „reality“, jako představení nebo tanec, se nazývala „Lila“ (v sanskrtu लीला, līlā ‒ hra). Lila je iluzorní vidina, předstírání, napodobování. Celý svět, všechny jeho obrazy a jevy, celý „přeludný“ vesmír, to jsou jen projevy této letmé hry rychle se měnících forem. Toto představení s rychle probíhajícím dějem, připoutává pozornost lidí, ale je to jen iluze přetrvávající kvůli nevědomosti. Skutečná realita se skrývá v člověku samotném. Ale uvidět ji, dáno jen tomu, kdo je schopen vnímat tuto skutečnou realitu (duchovní svět) schovanou za měnícími se iluzemi (maya), které skrývají za zdánlivou rozmanitost dočasného hmotného světa svoji pravou podstatu.


 

V indických kosmologických mýtech se pojednává o bohu kosmické hry - energicky tančícímu Šivovi (jeden ze tří hlavních hinduistických bohů: Brahma, Vishnu, Šiva) ničícímu a tvořícímu všechno jsoucí. V posvátném tanci (tandava) za pomoci magické síly (maya) vytváří Šiva zdání všech bytostí a věcí ve světě, je zdrojem cyklu „stvoření – zachování – zničení“. V sanskrtu „maya“ (sanskrtský माया māyā) znamená iluzornost. A slovo „tandava“(sankr. ताण्डव tāṇḍava) je odvozeno z tamilského „tandu“ - skákat, přerušovaně skákat, tančit. Skákat znamená rychle se pohybovat v různých směrech v prostoru a odrážet se od povrchu (poznámka: diskrétní pohyb fantomních částic Po). Symbol tance je v mytologii považován za pohyb kosmické energie, rytmů vesmíru, transformace prostoru a času a napodobování božské hry tvoření. Dnes je v indické kultuře jedním z nejpopulárnějších ikonografických obrazů Šivy, socha tančícího Šivy v kruhu ohně (Natarádži). Má zvednutou levou nohu, druhou nohou šlape na trpaslíka (Apasmara) symbolizujícího nevědomost, tudíž nižší lidské „já“, do kterého je člověk tak silně vtahován, že zapomíná na svoji vyšší duchovní podstatu a osud.


 

„Všechno, co se děje, má své místo v čase díky vzájemnému prolínání sil Přírody, ale člověk ponořený do klamu svého egoizmu si myslí, že tím vykonavatel je on sám. Avšak ti, kteří znají souvislosti sil Přírody s jejich projevením vidí, jak jedny síly Přírody působí na jiné síly Přírody, vyhnou se osudu jejich otroka.“

Bhagavadgíta (3: 27,28,29)

Literatura: Velký lexicon ruských sloves/comp. L. Babenko, I. Volchkov a kol. – M.: AST Press Kniha, 2009; Nová encyklopedie filozofii. 2. vydání, dopl. A opr. V.S. Stepin - M: Mysl, 2010;. Upanishads ve třech knihách. 1.kniha Brihadaranyaka Upanishad / př. ze sanskrtu, koment., A.J. Syrkina, 2. vyd., dopl. - M: Východní literatura, Ruská akademie věd, 2000;. Tresidder, Jack. The Com plete Dictionary of Symbols. San Francisco: Chronicle Books.2005.


Jděte zpět Vpřed

Obsah